Studie z University of Southampton ve Velké Británii naznačuje, že pokud do země přijdou uprchlíci či migranti, tak byť jich je zpočátku třeba málo, existuje možnost, že se bude komunita postupem času dále rozrůstat. Ukazují to data sbíraná v letech 2008 až 2020.

Autoři se snažili odpovědět na otázku, co nutí žadatele o azyl o něj žádat v konkrétních destinacích? Jsou to ekonomické podmínky v destinaci? Je to štědrý sociální systém? Je to rychlá doba zpracování žádostí? Je to proto, že mohou pracovat raději dříve než později a vydělat si na živobytí? Nebo je to proto, že tam mají kontakty?

„Zjistili jsme, že nejsilnějším faktorem, který přitahuje žadatele o azyl do cílové destinace, jsou sociální sítě, a to jak z hlediska předchozích žadatelů o azyl, tak i počtu předchozích migrantů. Naše zjištění také naznačují, že zákazy zaměstnávání nejsou pro žadatele o azyl silným odstrašujícím prostředkem,“ upozorňují autoři studie.

Výsledky zkrátka ukazují, že ekonomické faktory nejsou tak důležité a že žadatelé o azyl nejsou tak přitahováni štědrostí sociálního státu, jako spíše možností rychle navázat sociální kontakty se svými někdejšími krajany, jen v nové zemi.

Studie prokázala, že skutečnost, že migranti nemusejí v dané zemi najít práci, je neodrazuje. Přítomnost své vlastní komunity v cílové zemi vnímají jako zásadnější.

Studie byla financována z programu Evropské unie pro výzkum a inovace Horizont 2020.